close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

January 2020

A.

21. january 2020 at 14:21 | Connie |  Shh...
Asi nemám konkrétní důvod pro to, abych dnes něco napsala. Na druhou stranu, cítím tu potřebu. Takže proč ne. Pořád si říkám, že můj cíl není tento blog udělat "populárním" a takovým, aby ho četlo co nejvíce lidí. Je to můj ventil. Moje myšlenková schránka. Tedy, myšlenková schránka je bohužel moje hlava, ale tady dostává formu.

Jsem strašně unavená. Dneska jsem spala 18 hodin. Bez nadsázky. A i přesto bych spala klidně dalších 18, kdybych mohla. Spánek mi za posledních pár let přijde asi jako jedna z nejlepších činností, která existuje. "Činností". Je to jediné místo, kam moje mysl nemůže. Jediné místo, kam se před ní můžu schovat a kde mi nebude ubližovat. Občas se ke mně snaží dostat pomocí nočních můr a snů. Ty si však uvědomím až když jsem zpátky ve stavu bdělosti. Takže spánek je opravdu bezpečí.

Zkouškové období je téměř u konce. Zbývá mi poslední zkouška (pokud ta ze včerejška teda nakonec klapla). Měla bych se sice učit, bakalářka taky čeká. Ale rozhodla jsem se, že si dneska udělám volnější den. Yay, hurá, můžu si dělat co chci! Uhm, a? Ačkoliv mám nekonečno možností… můžu se kouknout na dobrý film. Udělat si dobré jídlo. Jít třeba ven? Kdybych šla ven, možná potkám nové lidi? Třeba bych potkala někoho, kdo mi změní život? Nebo taky ne. Ale co když ano? Ale já tu šanci nechám utéct. Takovým způsobem, že budu sedět za sklem a koukat se na ni s popcornem v ruce, jak mi utíká přímo pod rukama. Proč? Já nevím. Asi se bojím. Chci do bezpečí. Chci spát.

Tyhle řádky nedávají smysl. Nic už nedává smysl.

C.

TT: Slastné ignoranství

14. january 2020 at 0:37 | Connie |  TT
Téma týdne: "Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější?"

Prosté.
Před nějakou dobou jsem se dočetla zajímavý fakt, a to, že existuje těsná korelace mezi intelektem a depresivitou. Uznávám, že jsem byla příliš líná na to, abych si dohledala opravdu nějaký kvalitní zdroj, takže možná je to jen takové to "američtí vědci říkali".

Když se nad tím člověk, ale opravdu zamyslí - dává to smysl. Nechte mě demonstrovat moji myšlenku na tomto schématu, které jsem o půlnoci splácala v rámci prokrastinace.


Ačkoliv velikost mozku nemá žádný vliv na výši intelektu, pro naše potřeby si můžeme malý mozek na obrázku označit jako "omezený" a velký vpravo jako "vnímavý".

Jako malé děti nás nezajímá nic jiného, než abychom byli dobře najezení a napití, vyspaní, máma s tátou byli po ruce, nic nás nebolelo, měli si s čím hrát a tam to taky tak končí. Jsme soustředění na sebe a svoje základní potřeby. O světě nic nevíme. To bychom mohli ve velkých uvozovkách nazvat jako "hloupost" nebo "omezenost". Čím víc se o světě dozvídáme, tím víc zjišťujeme, jak moc zla se v něm děje. A zároveň jak moc s tím my - jakožto jedinec - nemůžeme nic dělat. Navíc pozorujeme skupiny (nebo jsme v ideálním případě jejich součástí), které se snaží dělat svět lepším místem. A zjišťujeme, že i přes naši velkou snahu a úsilí se pramálo změní a zlo nikdy nebude možno úplně vymýtit (už jen z principu, že neexistuje žádná "definice zla" a každý vnímá jako zlo trochu něco jiného).

Někteří lidé v tomto dětském bodě zůstávají, což možná lehce zaujatě, pojmenuju jako "stav ignorantství". Už to sice není natolik vztaženo k vlastní osobě, ale takový člověk jeví zájem v podstatě o věci, které se ho nějak přímo týkají a nebo jsou v jeho blízkosti. Zároveň postrádá nějakou schopnost abstraktního uvažování (postrádá v tomto smysl zahrnuje i to, že ji jednoduše nerozvíjí). Klasické výroky jako "A proč bych se o to zajímal, když se to děje na druhým konci světa" , "To je jeho problém" nebo "Nemám čas přemýšlet nad takovými kravinami" o tomto stavu vypovídají poněkud jasně. Takový člověk se začne zajímat až v momentě, kdy se nějaký problém objeví právě v souvislosti s ním. "Zaplní svůj mozek natolik konkrétními tématy, obvykle týkající se jeho vlastní osoby, že na nic dalšího nezbyde místo." Červená zóna na obrázku ukazuje prostor, který zbývá pro nějaké abstraktnější myšlenkové pochody.

Oproti tomu tzv. "vnímavější lidé" si v hlavě vytvoří jakýsi prostor pro to, kde mohou "přemýšlet". Samozřejmě se to týká i základních potřeb jako u předešlého případu, jen jim nevěnují takovou míru pozornosti. Možná teď zpětně přemýšlím, že by to schéma bylo vystiženo lépe, kdyby se neměnila velikost mozků, ale velikost samotných myšlenek, ale snad chápete moji pointu. Tím, že rozšíří svoji kapacitu na více témat, která jsou abstraktnější, tak dojde k tomu, co bylo popsáno výše - k uvědomění. K uvědomění toho, že vlastně pořádně nic nevíme, co bude a že to, co aktuálně je, je dost hrozné. Takže si krásně vyvoláme úzkost z nejistoty v budoucnosti a frustraci z reality. Největší problém však je, že z uvědomění není cesty zpět. Když něco víme, nemůžeme se dostat zpátky do stavu nevědění (tedy pokud nezapomeneme - ale vzhledem k tomu, že žijeme v tomto světě, což už samo o sobě je připomínající podnět, jediná možnost jak "zapomenout" by bylo neexistovat).

Proto bychom mohli považovat ignorantské lidi za šťastnější, protože jednoduše nevnímají hrůzy kolem a nic moc je nezajímá.

Poznámka 1: Rozhodně tímto článkem nikoho nehodnotím v dimenzích "dobrý - špatný" nebo "správný - nesprávný". Každý člověk je nějaký a já tímto článkem nechci nikoho urazit. Je to jen výčet nějakých faktů a mých myšlenek či asociací.
Poznámka 2: Určitě existují lidé, kteří jsou schopni nějak "vyzrát" a vytvořit si odolnost vůči těm negativním "hrůzám" a udržet si vlastní pocit štěstí i přesto, že neignorují věci kolem. To už by se však týkalo jiného tématu.
Tohle téma mi jde hlavou už tolik let, že to snad vypadá, jako bych byla snad nějaký expert na život. Uhm, nejsem. Jen přemýšlím. Hodně. A dávám to sem. Whatever.
C.

2O2O.

12. january 2020 at 2:56 | Connie
Vítám Tě.

Páni. Změnilo se to tu, že?

Věci se vyvíjejí. Lidé se vyvíjejí. Svět se mění. Já se měním. Všichni se měníme.
Jednou za čas mi v hlavě vyvstane vzpomínka na tento blog. Jaké to bylo. Jaké byly věci kolem. Je to už přes pět let. Chybí mi to tu.

Jenže je to jiné. Člověk nemůže vrátit zpátky čas. I kdyby mohl, nikdy to nebude stejné jako v onen daný moment. Chci pokračovat, ale jinak. Dříve měl tento blog za účel hlavně pobavit, rozesmát a občas si taky trochu zapřemýšlet nebo vyvolat nějakou diskuzi. Teď? Spíš ne. Za těch několik měsíců, možná i let, stejně ztratil svou fanouškovskou základnu. Ne, že bych se divila - dlouho jsem nic pořádně nepřispívala, a když už, tak to byl spíš volný proud myšlenek. A vlastně tak to chci aktuálně ponechat. Hlavou se mi toho honí miliardy. Někdy to dává smysl, někdy méně. A někdy mám potřebu to ventilovat. Tak proč ne sem. Vždyť to vlastně nikdo číst nemusí. A pokud Tě zajímá vývoj dospělé holky, co tak nějak moc nepobírá ten fakt, že už by se pár let možná i měla dospěle chovat, čti směle dál.

Jo, teď je to Connie. V průběhu času (a spoustu hodin strávených na fandomu a pak i během cestování) jsem se docela s touhle verzí přezdívky sžila. Tak let's do this.

C.

New Connie

12. january 2020 at 2:55 | Connie
Vítej.

Na základě působení nespočtu vnějších vlivů i vnitřních démonů se i Coneja vyvinula. V tohle. V Connie.

Tento blog je moje (rádoby) životní dílo. Byla by škoda o něj přijít. Nejsem však ten stejný člověk, jakým jsem byla před pěti lety. V rámci nové dekády jsem se rozhodla veškerou tehdejší tvorbu přesunout do hromadného odkazu "Old" (2014-2019), který naleznete hned pod záhlavím.

Veškerá nová tvorba se nachází zde v novém menu níže.

POVDÍKY - jednorázové i na pokračování (2014-současnost)
SHH.. - Deníček (2020-součastnost)
TT - Téma týdne

Old Coneja

12. january 2020 at 2:53 | Connie
Vítej v těchto zapomenutých končinách.

Kdysi býval tento blog výtvorem mladé veselé středoškolačky, která oplývala touhou mluvit, psát a myslet (v libovolném pořadí). Toužila sdílet svoje myšlenky světu a především - dělat lidem radost a rozjasňovat jejich dny.

Z temnoty světlo nevzejde. Proto řekněme, že tahle tehdejší "Coneja" už tu není. Byla by škoda pohřbít ji v zapomnění. Proto jsem se rozhodla, že celou svou tehdejší tvorbu (do konce roku 2019) uložím na toto místo. Nová dekáda toto místo mění. Nahlédni proto do starých časů. A užívej dle libosti.

POVÍDKY - jednorázové i na pokračování
NÁZORY - myšlenky Coneji 2014-2019
TRUDNÝ ŽIVOT MALÉHO FŇUKA - deníček Coneji 2014-2019
TÉMA TÝDNE - názory na jednotlivá témata vyhlášena Blogem.cz
JAK UDĚLAT MATURITU? - rady a tipy k maturitě
NESMYSLY - Ostatní