close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

TT: Slastné ignoranství

14. january 2020 at 0:37 | Connie |  TT
Téma týdne: "Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější?"

Prosté.
Před nějakou dobou jsem se dočetla zajímavý fakt, a to, že existuje těsná korelace mezi intelektem a depresivitou. Uznávám, že jsem byla příliš líná na to, abych si dohledala opravdu nějaký kvalitní zdroj, takže možná je to jen takové to "američtí vědci říkali".

Když se nad tím člověk, ale opravdu zamyslí - dává to smysl. Nechte mě demonstrovat moji myšlenku na tomto schématu, které jsem o půlnoci splácala v rámci prokrastinace.


Ačkoliv velikost mozku nemá žádný vliv na výši intelektu, pro naše potřeby si můžeme malý mozek na obrázku označit jako "omezený" a velký vpravo jako "vnímavý".

Jako malé děti nás nezajímá nic jiného, než abychom byli dobře najezení a napití, vyspaní, máma s tátou byli po ruce, nic nás nebolelo, měli si s čím hrát a tam to taky tak končí. Jsme soustředění na sebe a svoje základní potřeby. O světě nic nevíme. To bychom mohli ve velkých uvozovkách nazvat jako "hloupost" nebo "omezenost". Čím víc se o světě dozvídáme, tím víc zjišťujeme, jak moc zla se v něm děje. A zároveň jak moc s tím my - jakožto jedinec - nemůžeme nic dělat. Navíc pozorujeme skupiny (nebo jsme v ideálním případě jejich součástí), které se snaží dělat svět lepším místem. A zjišťujeme, že i přes naši velkou snahu a úsilí se pramálo změní a zlo nikdy nebude možno úplně vymýtit (už jen z principu, že neexistuje žádná "definice zla" a každý vnímá jako zlo trochu něco jiného).

Někteří lidé v tomto dětském bodě zůstávají, což možná lehce zaujatě, pojmenuju jako "stav ignorantství". Už to sice není natolik vztaženo k vlastní osobě, ale takový člověk jeví zájem v podstatě o věci, které se ho nějak přímo týkají a nebo jsou v jeho blízkosti. Zároveň postrádá nějakou schopnost abstraktního uvažování (postrádá v tomto smysl zahrnuje i to, že ji jednoduše nerozvíjí). Klasické výroky jako "A proč bych se o to zajímal, když se to děje na druhým konci světa" , "To je jeho problém" nebo "Nemám čas přemýšlet nad takovými kravinami" o tomto stavu vypovídají poněkud jasně. Takový člověk se začne zajímat až v momentě, kdy se nějaký problém objeví právě v souvislosti s ním. "Zaplní svůj mozek natolik konkrétními tématy, obvykle týkající se jeho vlastní osoby, že na nic dalšího nezbyde místo." Červená zóna na obrázku ukazuje prostor, který zbývá pro nějaké abstraktnější myšlenkové pochody.

Oproti tomu tzv. "vnímavější lidé" si v hlavě vytvoří jakýsi prostor pro to, kde mohou "přemýšlet". Samozřejmě se to týká i základních potřeb jako u předešlého případu, jen jim nevěnují takovou míru pozornosti. Možná teď zpětně přemýšlím, že by to schéma bylo vystiženo lépe, kdyby se neměnila velikost mozků, ale velikost samotných myšlenek, ale snad chápete moji pointu. Tím, že rozšíří svoji kapacitu na více témat, která jsou abstraktnější, tak dojde k tomu, co bylo popsáno výše - k uvědomění. K uvědomění toho, že vlastně pořádně nic nevíme, co bude a že to, co aktuálně je, je dost hrozné. Takže si krásně vyvoláme úzkost z nejistoty v budoucnosti a frustraci z reality. Největší problém však je, že z uvědomění není cesty zpět. Když něco víme, nemůžeme se dostat zpátky do stavu nevědění (tedy pokud nezapomeneme - ale vzhledem k tomu, že žijeme v tomto světě, což už samo o sobě je připomínající podnět, jediná možnost jak "zapomenout" by bylo neexistovat).

Proto bychom mohli považovat ignorantské lidi za šťastnější, protože jednoduše nevnímají hrůzy kolem a nic moc je nezajímá.

Poznámka 1: Rozhodně tímto článkem nikoho nehodnotím v dimenzích "dobrý - špatný" nebo "správný - nesprávný". Každý člověk je nějaký a já tímto článkem nechci nikoho urazit. Je to jen výčet nějakých faktů a mých myšlenek či asociací.
Poznámka 2: Určitě existují lidé, kteří jsou schopni nějak "vyzrát" a vytvořit si odolnost vůči těm negativním "hrůzám" a udržet si vlastní pocit štěstí i přesto, že neignorují věci kolem. To už by se však týkalo jiného tématu.
Tohle téma mi jde hlavou už tolik let, že to snad vypadá, jako bych byla snad nějaký expert na život. Uhm, nejsem. Jen přemýšlím. Hodně. A dávám to sem. Whatever.
C.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 14. january 2020 at 9:03 | React

Ono je to takový dost zjednodušený. Že někdo nepřemýšlí nad věcmi, co se ho netýkají, s tím, že "kde na to mám vzít čas, mám tu důležitější záležitosti a je to daleko" neříká vlastně nic moc o tom, jestli si ty věci i neuvědomuje nebo ne. Ono stačí mít pár dní nějakej velkej problém, kterej člověku zabere všechen čas, odpojí se víceméně od internetu, furt na něčem pracuje, a najednou ho fakt vůbec nezajímá nějaká mravní krize v jihovýchodní Asii nebo tak. Přestože když na to má klid a náladu jednou za čas, je schopný o tom napsat analýzu.

2 Connie. Connie. | Web | 14. january 2020 at 10:04 | React

[1]: Je. Pro vyjádření pointy. Zaneprázdněnost opět vypovídá o tom, že ten člověk má pozornost přesunutou na sebe a na blízké okolí.

3 valin valin | Email | Web | 14. january 2020 at 15:22 | React

Kdysi kdosi moc moudrý řekl. Vím, že nic nevím."  A druhý moudrý na to dodal "...ale nemusíte mi to pořád připomínat.."
Ale musím říct, že sis opravdu na článku dala záležet. Celkem až na malé výhrady se s tím dá souhlasit...

4 Connie. Connie. | Web | 16. january 2020 at 0:36 | React

[3]: Díky.

5 Meduňka Meduňka | Web | 19. january 2020 at 19:12 | React

Zařazuji do výběru nejlepších článků na téma týdne.

6 Connie. Connie. | Web | 21. january 2020 at 12:29 | React

[5]: Děkuji.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama